Se Zeppeliny na Bagrám
Afghánistán. Mýtická země, kde bohužel celá desetiletí neutichají zbraně. Česká republika má v této zemi vojáky celou řadu let, strážní rota na Bagrámu zde působí šest let. Drsné prostředí vyžaduje opravdovou profesionalitu a důkladný výběr všech výstrojních doplňků. Já, jako reportér volím nejen vhodné oblečení, fototechniku, ale i důležitý doplněk. Hodinky.
Každý správný muž, má mít v kapse nůž. A na ruce hodinky, doplnil bych staré známé rčení. Na svých cestách jsem vždy spoléhal především na analogovou klasiku, žádné digitálky. Hodinky Zeppelin 7680-1 mají nejen líbivý design, zaujmou na první pohled a při pohledu na fotky u obrněné techniky tam i zkrátka pasují. Design je nadčasový.
Sice jsem bez hodinek jako bez ruky, ale i já propadl moderním technologiím a tak se na cestách přistihnu, když se místo na zápěstí podívám na aktuální čas na svůj iPhone. Ale to se kupodivu v Afghánistánu změnilo. Tří a půlhodinový časový posun, přeřízení hodinek a ciferník a design tak líbivý, že by bylo hříchem mobil tahat pro jiný účel, než k čemu je především určen. Trochu jsem se obával, že všudypřítomný písek může sklíčko hodinek poškrábat. Stačí zafoukat a je všude. Naštěstí nic takového nenastalo. Hodinky se díky elegantnímu, trochu staromileckému provedení hodí jak pod košili, tak pod taktickou bundu. Neurazí.
Ale vraťme se k mé cestě. Několikadenní putování po základně, rozdílné teploty ve dne a v noci, kdy rozdíl tvořil o 15 stupňů. Déšť, sníh, mráz, vítr, pot. To vše je běžnou součástí, když navštívíte Bagrám v listopadu. Počasí je poměrně nepředvídatelné a tak musíte počítat opravdu se vším. Kromě toho těžká, balistická ochrana zcela změní veškerý komfort a vy se tak rádi upnete k něčemu, co funguje a co těší. Jsem rád, že jsem na své cestě měl práce tyto krásné hodinky Zeppelin a věřím, že budou mým společníkem a průvodcem i v budoucnosti. Zkrátka digitálky bych na ruku nedal a pohled na krásný ciferník mi, nevím proč, trochu evokuje krásné staré stopky, které si děda dovezl z tehdejšího západního Německa…
Poděkování za článek Michalovi Voskovi.
