Vzducholodí do Maroka, aneb se Zeppelinama na cestách.
Každý správný muž, má mít v kapse… Ehm, pardon, já zapomněl, že nože mít u sebe už skoro nesmíme, ne v zahraničí. Ale co mít smíme a mít máme, jsou skvělé, kvalitní hodinky . V minulém vyprávění jsem vás zavedl do Afghánistánu, na základnu Bagrám. Model Zeppelin 7680-1 se stal mým společníkem na cestách a já vás nyní zavedu do Maroka.
Letenky do Maroka najdete často v akcích s cenovkou pro odlet z Prahy okolo 1500 korun. Cena je nízká, Afrika lákavá a tak nešlo jinak, než posbírat bandu přátel a vyrazit. Co s sebou? V mém případě šlo jen o několikadenní výlet, takže pouze malý batoh na palubu, hodinky na ruku, pas a nějaké drobnosti a vzhůru na letiště. Ruzyňské letiště je rozlehlé, po nezbytných kontrolách bloudím po Dutty Free obchodech (letím mimo EU, proč nevyužít lepších cen) ale nic moc zajímavého, či nutného. Snad jen dobrá lahvinka by se šikla, ale letím do muslimské země, dám si trochu detoxu.
Přicházím k rentgenu, obsluha milá, jsem vyzván k odložení klíčů, tašky, kovových předmětů atp. Bohužel i hodinek. Ne, ty tedy se válet v košíku nenechám. Mé Zeppelinky budou hezky na ruce, kam patří! Píp, píp… Dobrá. Rentgen je nekompromisní práskač a ocelové tělo hodinek bez potíží odhalil. „Vy máte pásek a něco v kapsách?“ Táže se sekuriťák u rentgenu. „Ne ne, pásek mám plastový, v kapsách nic, ale mám na ruce hodinky,“ odpovídám mu. Chtě nechtě letí do košíku, ale neujdou pozornosti ostrahy. Ta si je se zájmem prohlíží a já absolvuji stěr na rezidua (výbušnin) a drogy. To mám asi jako bonus za neuposlechnutí pokynů rentgenu. Chápu, s pokorou přijímám, vše v pořádku a šup do odletovky ke gejtu.
Letadlo od RyanAir, tedy Boeing 737-800 je již nachystán, první jdou přednostní odbavení (to jsou ti, co za to, že jsou v letadle první, připlatí několik stovek…) a pak my. Zadní schůdky, místo hned u WC, sedám si, připínám pás a i přes nepříliš pohodlné sedačky kvituji trochu lepší prostor na nohy než u dalších nízkorozpočtovek.. Let na letiště Menara v Marakéši trvá čtyři hodiny. První moji zábavou a krácením volného času je focení hodinek v uličce. A že jim to sluší. Zeppeliny do letadla zkrátka patří. Čas si přenastavovat nemusím, v Marakéši je shodný. Mimochodem, od mé poslední cesty na základnu Bagrám v Afghánistánu to jsou skoro přesně dva měsíce. Hodinky jsem neseřizoval. Výsledek? Strojek Ronda běží s odchylkou 12 vteřin. Paráda!
V Marakéši po prvotním pohovoru (vízum netřeba) se vydávám do autopůjčovny. Itinerář znamená, že se mé hodinky podívají jak k oceánu u Casablanky, tak k sedmé největší mešitě krále Husseina II, ale i na trhy Jamaa el-Fna v Marakéši. Zde seženete doslovně cokoliv. Tedy, kromě kvalitních hodinek. Ale otravné prodejce odpálit vyhrnutím bundy a ukázkou zápěstí a na něm Zeppelinky mělo něco do sebe. Zdejší trh to je plejáda fejků, no name značek, či občas prapodivných zpatlanin tvářících se jako vintážní hodinky . Nebrat… Nicméně dovolím si pár postřehů a rad na závěr:
- Hodinky své, nekupujte fejky
- Čas byl teď stejný jako u nás, nepřeřizujete
- V autopůjčovně maximální pojistku. Debetní karty nechtějí brát, ale po ukecání vezmou s příplatkem 18 Euro… Na kartě vám blokují cca 48000,- korun, pokud je vůz v pořádku, během pár dní máte peníze zpět na účtu, pokud ne, trvá to déle, ale pojistka kryje vše, pokud uzavřete tu nejlepší, která obvykle vychází na podobnou cenu jako půjčovné samo. V mém případě 4 dny za auto Peugeot 208 1600 + 1200 pojistka.
- Na řízení v Maroku potřebujete silné nervy a oči všude. Dvouproudovka znamená 6 pruhů, motorky, skútry, tu a tam velblouda, oslíka, koně, ale i další 4 řidiče v protisměru
- Klakson je základní náčiní řidiče! Troubím, tedy jedu…
- Vše se dá usmlouvat, vyjma pevných cen v obchodních domech. Začínejte na čtvrtině částky, co prodejce chce, stanovte si limit, který nepřekračujte. Klidně s poděkováním odejděte, prodejce vás beztak doběhne a na vaší cenu přistoupí. Až na výjimky
- Zapadlé uličky jsou všude stejné, lákavé, ale nemusí být zcela bezpečné
- Nesahejte na trhu na kobry. Vážně jsou živé
- Gastronomie – Tajine, Shawerma, maso, sendviče, slané, sladké… kdo po příletu vyhlíží Mekáče, může tento bod rovnou přeskočit
- Jezte tam, kde místní, nebojte se jídla z ulice. Smecta to kdyžtak jistí
- Pokora… Pokora… Pokora
- Toť ve zkratce k Maroku. Vždy s úsměvem, pár slovíček v arabštině vždy pomůže, otevírá srdce. Cestujte bez předsudků a nezapomeňte si vždy pohlídat čas, aby vám neodletělo letadlo…
Poděkování za článek Michalovi Voskovi.
